Výzbroj:

1.2. Výzbroj
Šermířova výzbroj se skládá ze zbraně a ze součástek, které ji spojují se signalizačním zařízením.

Součásti zbraně
Každá zbraň se skládá z ručky (F: poignée, A: handle, N: der Griff) tedy části, za kterou je držena. Rozlišujeme tři základní typy ruček: italskou, francouzskou a belgickou. Italská ručka se už nepoužívá. V současné době šermíři nejčastěji využívají ručku belgickou (nebo také ortopedickou), ta totiž umožňuje pohodlné držení, přesnou práci hrotu i dobré možnosti krytí soupeřových akcí. Francouzská rukojeť je vhodná pro začátečníky. Dobře se s ní učí správné držení zbraně v prstech. Její nevýhodou je však obtížnější provádění výhybů. Na druhou stranu ti šermíři, kteří se s ní naučí dobře zacházet, bývají velmi obávanými soupeři.
Šermířova ruka držící zbraň je kryta číškou. Číškou prochází čepel (F: lame, A: blade, N: die Klinge), která je zakončena aretem neboli špičkou.
Právě jsme sestavili tzv. pěší zbraň. S touto zbraní však můžeme pouze trénovat, abychom ji mohli použít na závodech musíme z ní přidáním následujících součástek udělat zbraň elektrickou. Do aretu vložíme kovové kontakty. Na ně navaříme drátky, které vedeme čepelí (kam je vlepíme) do číšky. Drátky v číšce připevníme k tzv. můstku, který slouží jako zástrčka na tělový kabel (viz níže), který spojuje šermíře s navijákem.
Teď když víme z čeho se každá zbraň skládá můžeme přikročit k rozdílům mezi jednotlivými zbraněmi. V současné době se šermuje s těmito zbraněmi: fleretem, kordem a šavlí.

Fleret (F: fleuret, A: foil, N: Florett)

Fleret byl v 17. století užíván jako cvičná zbraň pro výuku šermu kordem. Postupem času se ve sportovním šermu vyvinula samostatná disciplína: šerm fleretem. Z počátku to také byla jediná zbraň, kterou mohly oficiálně šermovat ženy.
Fleret je zbraň pouze bodná. To znamená, že pro zaregistrování zásahu nestačí čepel pouze přiložit, ale špička čepele se musí „rozepnout“ a to je možné pouze setká-li se přímo s platným povrchem – vodivou vestou soupeře. Neuznávají se ani seky.
Fleret je z bodných zbraní nejlehčí, může vážit nejvíce 500 g. Celá zbraň může dosahovat délky nejvíce 110 cm. Čepel, která má pravoúhlý průřez nesmí být delší než 90 cm. Fleretovou číšku od kordové rozeznáme lehce neboť je menší, její průměr může být maximálně 12 cm.

Kord (F:épée, A: epee, N: Degen)

Kord je původně bojová zbraň. S touto bodnou zbraní mohly ženy v ČSSR bojovat až od roku 1980.
Kord váží ze všech tří zbraní nejvíce: 770 g. Jeho celková délka a délka čepele je shodná s fleretem. Čepel má však průřez tvaru „y“ a může být prohnutá nejvíce 1 cm. Číška skryje celou ruku, neboť má průměr 13,5 cm.

Šavle (F: sabre, A: sabre, N: Sábel)

Šavle byla jako soubojová zbraň používána stejně jako kord od nepaměti. Ženy v Česku s ní však mohou šermovat až od roku 1993.
Tato zbraň se ve svém vzhledu od předešlých liší nejvíce. Váží sice stejně jako fleret, ale její délka je o pět centimetrů menší. Čepel může dosahovat maximálně 88 cm. Na konci čepele s pravoúhlým průřezem není zárazník ale očko. U této zbraně totiž platí nejen body, ale i seky, které snímá elektrický senzor umístěný v číšce. Číška, kterou u šavle nazýváme košem, by kruhovým průřezem také neprošla. Má zvláštní souměrný oválný tvar, který musí projít pravoúhlým kalibrem o stranách 15 x 14 cm.

Osobní kabel
Osobní kabel je nezbytnou součástí šermíře při šermu na elektrice. Spojuje totiž zbraň s navijákem, bez ní by nefungovala signalizace. Osobní kabel má mít tři žíly, viditelné po celé délce. Na každém konci má kabel zástrčku. Jedna ze zástrček se zapojuje do navijákové zásuvky, druhá patří do můstku v číšce. U kordu ústí všechny tři žíly do číšky. Fleretisté mají jednu žílu připojenou krokodýlkem k vodivé vestě.
 

1.3. Ostatní. Planš, aparát naviják

Nyní se zaměříme na zařízení, bez kterých se šermíři před sto lety obešli, ale dnes v období techniky si bez nich šerm nedovedeme téměř představit. Přijdete-li do tělocvičny, kde se momentálně odehrává šermířský turnaj, uzříte na zemi čtrnáct metrů dlouhé měděné koberce. Ty se mezi šermíři nazývají „planš“ (F: tapis métallique, A: metallic piste, N: Metallfechtbahn) a označují bojové pole šermíře. Bojový prostor by se dal určitě vyznačit pouhou čarou, ale tyto koberce kromě již zmiňované funkce slouží k odizolování země. Když totiž šermíř bodne do země rozsvítí se zásah, protože se rozpojí či zapojí obvod (podle toho o jakou zbraň se jedná). Když se však šermíř strefí do planše aparát nehlásí nic. Tak jako například u tenisu mají různé čáry na hřišti různý význam tak i na planši nalezneme různě důležité čáry. Prostředek planše je označen čarou středovou. Od této čáry dva metry na každou stranu nalezneme střehové čáry, na které se soupeři staví na začátku zápasu. Poslední důležitou čarou je čára posledního metru. Když se za ní šermíř dostane oběma nohama, obdrží trestný zásah za to, že příliš ustoupil.
Všechny zásahy jsou signalizovány elektrickými aparáty (přístroje na zaznamenávání zásahů, F:appareil d´enregistrement des touches, A: electrical judging apparatus, N: Trefferanzeigegerät, Elektromelder) umístěnými nedaleko planše. Na aparátu mohou svítit až čtyři světla červené, dvě bílá a zelené. Bílá světla signalizují, že šermíř nezasáhl platný povrch. Barevná světla značí, že šermíř zasáhl. Zásah dal ten šermíř, na jehož straně se světlo rozsvítilo. Od aparátu vedou kabely k navijáku (F:enrouleur, A: spool, N: Einroller). To je krabička, ve které je navinuto 17 m kabelu, který se navíjí nebo odvíjí podle toho, zda šermíř právě útočí, nebo ustupuje. Rozhodně naviják neslouží k tomu aby šermířům zabraňoval dostat se k sobě tak blízko, aby si ublížili.

© Anicka: "Sportovní šerm v Čechách" ročníková práce, 2000