O šermu:

ŠERM - Fencing, das Fechten, Escrime, Ars battueri

Vejdete-li do tělocvičny, kde se zrovna odehrává šermířský turnaj, spatříte jeden velký zmatek, změt bílých donaldů, myckeymousů nebo chcete-li včelařů pohybujících se po měděných kobercích, vedle kterých stojí stůl s bedýnkou na které se rozsvěcuje tu červené, tu zelené a někdy i bílé světlo. Celý tento výjev je orámovaný neskutečným nepořádkem, který tvoří tašky, nářadí, mikiny, zbraně, láhve s pitím, boty, jídlo… Pojďte se tedy teď podívat na zoubek tomuto bílému, neznámému sportu, abyste v případě, že vás nohy zanesou na nějaké závody, byli „v obraze“.

„Jé, mami to je ten s kterým Anka píchá. “ Tak tohle prohlásila moje sedmiletá sestřička (velmi nahlas) když v libereckých ulicích uviděla jednoho z libereckých šermířů.
Jak se takový šermíř pozná? Za normálních okolností se nijak neodlišuje od ostatních lidí, jednoho dne si však oblékne výstroj a vytáhne do boje. V tu dobu vypadá asi následovně:
Na hlavě nosí masku. Tento „ksichtokryt“ doma ze sítka nevyrobíte, neb musí splňovat mnoho požadavků daných FIE (Mezinárodní šermířská federace), minimálně to, že by neměla být proražena silou menší než 1600 N.
Šermířův trup chrání tři vrstvy: plastrón – vrchní část obleku ušitá z látky z kevlarových vláken, bílý s certifikátem 800 N, podvestička (kevlarová (3/4) vestička) - druhá vrstva, bílá s certifikátem 800 N, chránící nejvíce ohroženou část trupu, chrániče prsou - tuto součást mají povinnou samozřejmě pouze ženy, pokud má ovšem někdo touhu po jiné hrudi a nechce podstupovat operaci, může vyzkoušet celoplošné chrániče - vypadají velmi přirozeně. Obdobou dámských chráničů jsou pánské suspenzory, ty však pravidla pouze doporučují. Pokud rozhodčí pochybuje o tom, jestli si šermířka oblékla chrániče, může si na její hruď poklepat, někteří rozhodčí ťukají tužkou, jiní ne. Vodivá vesta - tu nosí pouze fleretisti přes plastrón, je utkaná z kovových drátků a vymezuje platný povrch.
Spodní část odění tvoří kalhoty ze stejného materiálu jako plastrón, bílé podkolenky a sportovní obuv. Nesmím zapomínat na koženou rukavici, ve které drží šermíř zbraň.

Není šermíř, jako šermíř

Známe fleretisty, kordisty a šavlisty. Všichni šermují se zbraněmi dlouhými 110 cm, které se od sebe liší velikostí a tvarem číšky, průřezem čepele, váhou a způsobem, jakým se s nimi při zápasech zachází. Kordista může se svou zbraní, kordem, pouze bodat, na rozdíl od dvou zbylých si ale nemusí lámat hlavu s platným povrchem, tedy s plochou na které zásah platí. Ať už se kordista strefí do masky, na trup na ruku, nebo do nohy, vždy se rozsvítí jedno z barevných světel. Fleretista může bodat pouze na trup pokrytý vodivou vestou, pokud se strefí jinam, rozsvítí se pouze světlo bílé. Samozřejmě, že v zápalu boje šermíř uštědří soupeři i několik seků, ale v případě kordu a fleretu se žádné signalizační světlo nerozsvítí. Někteří šermíři se řídí heslem: „Nevadí, že nesvítí, hlavně když bolí.“ Takto sice vyřadíte mnoho mladších, slabších šermířů, ale musíte dávat pozor, aby se nevyskytl někdo, kdo by vám to vrátil. Můžete si být jisti, že pokud se někdo takový vyskytne, pokryje se část těla blíž k soupeři mnoha většími i menšími modro-fialovo-zelenými skvrnkami, které nezasvěcené mohou vést k závěru, že vás rodiče doma bijí, anebo vám doporučí píchat si drogu menší jehlou. Šavlista může bodat, ale i sekat, ale jen do horní poloviny těla - žádné rány "podpásovky". Fleretisti a šavlisti jsou při šermu více svázáni konvencemi, pravidla jim vymezují, za jakých okolností zásah platí. Kordisti jsou oproti nim velmi nekonvenční.

Takže teď, když už rozeznáme šermíře od šermíře, přibližme si prostředí, ve kterém si vyřizují účty. Následující výsek tělocvičny tvoří dva šermíři na laně, měděný koberec (planš), stolek s krabičkou (aparát) a člověk se stopkami, papírem a tužkou a se spoustou řečí (rozhodčí). Mnozí se domnívají, že šermíři jsou přivázáni na provaze, aby si neublížili, tomu by ale u některých individuí asi ani tento prostředek nezabránil. Ocásek, který za sebou tahají, je ve skutečnosti vedení, které spojuje zbraň s aparátem. Na aparátu svítí tři druhy světel: bílá značí, že se fleretista nebo šavlista nestrefil do platného povrchu. Na jedné straně aparátu je světlo červené na druhé zelené. Zísah dal ten šermíř, na jehož straně svítí barevné světlo. Na rozhodčím záleží, zda daný zásah uzná, anebo pocuchá šermířovy nervy tím, že jej zruší (zásah, ne šermíře).

Co musí šermíř udělat, aby se mohl účastnit závodů?

1) chodit na tréninky
2) vlastnit patřičnou výstroj a výzbroj
3) vozit s sebou svačinu pro trenéra
4) nezlobit
5) dorazit včas na místo určené propozicemi
Včas znamená půl hodiny až hodinu před začátkem, to aby se šermíř stihl řádně najíst, popovídat si se svými soupeři a v neposlední řadě, aby se stihl řádně rozcvičit. Pro jídlo a konverzaci platí následující pravidla: hlavně nenápadně, aby to trenér neviděl, pro rozcvičování: teď se, trenére, koukej, že něco dělám. A ještě jedno varování, pokud nechcete vidět vaše poslední jídlo scezené skrz masku, raději ani nejezte. Ač rozcvičování patří mezi velmi nepopulární součást závodů, neměla by se příliš opomíjet, aby to neodnesla třísla a natržené svaly.
Co musí šermíř udělat aby se vrátil ze závodů?
1) rozcvičit se
2) zničit soupeře, ne sebe
3) podat slušný výkon (za slabší výkony je provinilec odsouzen tlačit auto, v případě že nevydrží, je zanechán svému osudu)
Rozcvičkou však ve většině případů závody nekončí. V hodinu „H“ se šermíři seřadí při nástupu, hlavní rozhodčí k nim pronese uvítací a organizační řeč (vyhlásí rozdělení účastníků do skupin). Po rozchodu začíná první část závodů skupiny. Každá skupina, která čítá nejčastěji pět až sedm lidí, okupuje se svým rozhodčím jednu z planší, na níž se postupně utká každý s každým v zápasech na pět zásahů trvajících maximálně 4 minuty. Když se skupiny došermují, spočítají rozhodčí všechny dané a obdržené zásahy, porážky a vítězství, pošlou první vlnu šermířů do sprch, neboť jejich výkon nestačil na postup do eliminace a ze zbylých šermířů poskládají eliminačního pavouka. Když se pavouk vyvěsí, může začít druhá část závodů - eliminace. V eliminaci se utká vždy šermíř ze začátku žebříčku se šermířem z konce žebříčku v zápase na patnáct zásahů trvajícím 3 x 3 minuty. Vítěz šermuje s dalším soupeřem podle pavouka stejným způsobem. To, jestli se probojuje až na první místo mnohdy záleží na motivaci, a tedy i na cenách. Někde se vyhrávají pytle s moukou, salámy, prací prostředky, kachlíčky, jinde karlovarský porcelán, trička, někdy dokonce fotoaparát a na mistrovstvích medaile.

Jak vypadá trénink?

Zajímavě, záleží na regionálních odlišnostech. V krajích, kde mají dostatek děvčat i chlapců trénují tyto dvě skupiny odděleně, takový kraj znám zatím jenom jeden - Prahu. V Liberci se trénuje dohromady. Na rozehřátí se hraje na začátku tréninku fotbálek neboli kopaná či správněji okopávaná, i při ní totiž platí heslo: nevadí že nesvítí, hlavně že bolí. Kdo přežije fotbálek, má velmi dobré předpoklady k tomu přežít další část tréninku: „Leničku“. V této části absolvujeme pod vedením naší milé trenérky cosi jako rozcvičku místy s posilovacími cviky. Ten, koho Lenička nezruší, může za odměnu uchopit do ruky zbraň a jít píchat do terče (mezi námi ne že může, musí), když se dostatečně rozpíchá, může jít na elektriku (nikoliv na tramvaj), nebo na školu. Jít na školu= chodit s trenérem, tzn. trenér vysvětlí svému svěřenci akci: já ti tam dám čepel, ty uděláš výhyb a dobodneš. Tuto akci pak procvičují dlouho, déle, ještě déle, dokud si ji šermíř neosvojí, nebo dokud trenérovi nepovolí nervy. Jít na elektriku= jít na volný šerm tzn. jít si zašermovat, připojit se na kabel vedoucí k aparátu a šermovat na předem dohodnutý počet zásahů. Ti, kteří vydrží do konce tréninku, se účastní závěrečné okopávané, aby lépe rostli.

Kde šermíře najdete: živé – v době tréninků v tělocvičně Sokolovna Vratislavice, U tělocvičny 228, Liberec. Hodiny tréninků najdete v sekci O nás - Tréninky

© Anička: "Sportovní šerm v Čechách" ročníková práce, 2000